Farní charita Litoměřice

Dneska začínám s odběry krve u pacientek, na DIA poradnu a Quicka (srážlivost krve), obě bydlí mimo Litoměřice a ani ne v jedné vesnici, super. Přijíždím k paní v Žalhosticích, odebírám krev a odpovídám na otázky pacientky, kam tu její krev povezu. „Krev odvezu do ordinace panu doktorovi a ten ji pošle do laboratoře.“  To paní stačilo, super, to proběhlo dobře.  Druhý odběr, tentokrát DIA poradna ve Velkých Žernosekách, paní to už zná, je zvážená a čeká na mě. Stejně jí ještě jednou zvážím, odeberu krev a moč, změřím tlak, vše zapíšu do průkazky diabetika a frčím do nemocnice do odběrové místnosti. (na DIA kontrolu je třeba odebrat krev a moč, změřit tlak a zvážit pacienta)

Teď pojedu připravit a podat ranní léky jedné moc milé pacientce, poté na bandáže a pak „na výlet“ (výlet říkám delším přejezdům mezi pacienty) do Libochovic. Tady na mě bude čekat pacientka s defektem v oblasti hýždí, nesmím si jí zapomenout vyfotit do dokumentace. Defekt se nám snad už brzy zahojí, máme z toho obě radost.  Tu nám ale kazí její potíže s operovaným kolenem… Pořád jí pobolívá, a z píštělí vytéká hnis. To bude jiná, musím vyndat rukavicové drény, propláchnout píštěle a zavést nové drény, aby se nám rána neuzavřela. Během převazu si povídám s pacientkou i jejím manželem a dozvídám se spoustu zajímavých informací.

Vracím se zpátky do Litoměřic, píchnout injekci na bolest pacientovi, který vstává trochu později. Doufám, že má bolesti už mírnější, je mi ho líto. Pacient mě ale zklame, bolesti má pořád, uleví se mu po aplikaci injekce, ale vždy jen na chvíli. Probíráme možné postupy, pacient si zavolá praktickému lékaři a vše s ním zkonzultuje.

A zase se vydávám „na výlet“, jedu vyměnit PMK (permanentní močový katétr) pacientce do Budyně nad Ohří. Jsem zvědavá, jestli zase „potkám“ srnky nebo zajíce. Tady je potkávám pravidelně.  Cévkování proběhlo bez problémů, protože se blíží doba oběda, vydávám se na cestu do Terezína, aplikovat polední inzulín.  Paní se cítí moc dobře, je spokojená, jen v noci hůře spala. Musím počkat, jak paní zareaguje na aplikovaný inzulín a taky než se nají, mezitím si povídáme, říká mi, co bude dělat odpoledne a že o víkendu přijedou vnoučata, na která se moc těší.

Potom se vydávám na další cestu, teď už mám všechno blízko Litoměřic, výlety mi skončily. Škoda, zas zítra. Dodělám asi pět posledních převazů a vracím se do kanceláře zkompletovat dokumentaci mých dnešních pacientů, možná se tu potkám s kolegyněmi a zjistím, jaký měly den ony.  Doufám, že stejně úspěšný jako já. Nikomu jsem nemusela volat záchranku, všichni mí pacienti jsou spokojení, v pořádku a defekty se jim hojí dobře. Já měla dnešní den velice úspěšný a jsem také spokojená.

Dnes nemám večerní službu, můžu vypnout hlavu a jít se věnovat rodině. Už teď se ale těším na zítřejší pracovní den, hlavně na své pacienty.

Tímto vyprávěním jsem vám chtěla nastínit náš pracovní den, samozřejmě, nepopsala jsem všechny pacienty, které během dne ošetřím. Moje kolegyně mají dny hodně podobné, někdy skoro stejné. Během měsíce je sestřička Domácí péče až 49 hodin za volantem. Tím si nechci stěžovat nebo se vytahovat, ale někdy je to opravdu náročné z pozice řidiče-sestry. Nám to ale nevadí, naší práci milujeme, vždyť to je naše poslání, naše pacienty máme rády jako svou rodinu a vždycky se na ně moc těšíme a rády se k nim vracíme. Vidíme, že i naši pacienti nás mají rádi a za to jim jsme vděčné.  Největší odměnou pro nás je zahojený a spokojený pacient.

Všem, které článek zaujal a pobavil, moc děkuji. Ostatním se moc omlouvám a také děkuji. Když budete mít zájem o další pokračování, neváhejte mi napsat, budu moc ráda. Situací a zážitků mám ještě spousty.

Jana Novotná, vedoucí Domácí péče